Chris Brown Životopis

Chris Brown je šestnáctiletý kluk, který nevlezl do žádné podobné rádobysoutěže, jen jej objevily zručné ruce chytrých producentů. Začal zpívat teprve ve třinácti, to je rychlost vzrůstu. Pokud Mario byl ještě nedávno oblíbencem číslo jedna u amerických teenagerek, tak teď má smolíka. Chrisovi stačil pouhý singl "Run It!" a bylo hotovo. Bezejmenný debut po půl roce od vydání doputoval i do našich končin, úvodem stačí říct, že to je větší nuda než právě Sámerova dvojka "Break The Silence".
"Run It!" zabodovalo a na desce jej naleznete hnedle dvakrát. V jakémsi na závěr umístěném remixu dokonce hostují Bow Wow a Jermaine Dupri. Tenhle track není na desce zrovna nejlepší, nebo jsem nepojedl dosti vtipné kaše, abych rozpoznal, proč to tak zabodovalo a letělo v amerických rádiích. To už se lépe povedl druhý singl "Yo (Excuse Me Miss)". Něco málo podobně laděných tracků rozvíří jinak relativně stojaté vody, třeba "Gimme That" nebo bonusová záležitost "So Glad" - ta atakuje mety zlatého hřebu. Amíci mohou jen tiše závidět, že Evropa má mezi bonusy nejlepší track alba.
Chris evidentně vsadil na notnou porci oplodňováků. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby si většina z nich nebyla podobná jako vejce vejci. Jeho hlasový rozsah ještě není v jeho věku tolik rozvinutý, takže v něm ani nemá co předvést, a doprovodní vokalisti působí doopravdy jen jako roští. Něco málo z celkové šestnáctky skladeb ale dokáže zaujmout. Jen jaksi nejde na rozum, proč všichni chtějí na debut naházet kvanta věcí, a to i věcí hrubé prázdnoty. Zdejším typickým příkladem je katastrofa jménem "Poppin'" nebo závěrečná "Thank You" se samplovaným aplausem, který působí dost okatě. Z pomalých kousků nadprůměrně zaujme "Winner", hodně přeslazená "Is This Love?" nebo dvojice "Just Fine" a "Say Goodbye". Ale to je na skoro hodinu všední nudy přece jen málo.
Něco v něm je, image gentlemana evidentně zabrala, ale ta deska je zbytečně protáhnutá o neobjevnou vycpávku. Pokud si libujete v mladé krvi nastupující generace r'n'b stars, jejichž věková hranice leze pod osmnáct, budete spokojeni. Ale pokud přece jen čekáte něco vyzrálejšího, tak v případě Chrise Browna je potřeba si počkat tak na třetí desku, pokud tedy na ni vůbec dojde.