FUNK AEROBIK

Funk je víc než hudba, tanec a aerobik. Funk je životní styl. Je to jiné oblékání. Je to kvalitní a složitá muzika. Je to osobité vyjádření pocitů z hudby tancem. Je to specifický pohyb. Je to taneční choreografie. Dobrá funková muzika Vás nenechá sedět ani stát. Dobrá funková choreografie Vás nenechá dlouho vydechnout. Mějte se na pozoru: rozhoupe Vás, dostane Vás, nepustí Vás… a nebude Vám pomoci.


Od začátku
Funk je jeden ze stylů na scéně hudby, tance i aerobiku. Funk sestává z prvků hip-hopu, jazzu, street dance, afro, rapu a dalších. Pochází původně z Afriky a do dnešní podoby se rozvinul především v ulicích černošských čtvrtí USA. Chceme-li se však dozvědět opravdovou historii funku, musíme nejdříve začít s historií velmi slavného amerického hudebního a tanečního stylu a tím je jazz. Protože tím to všechno začalo.
Jazz je hudba, kterou vyvinuli severoameričtí černoši z původních lidových afrických rytmů, z lidových pracovní písní (work songs), z písní duchovních (spirituály) i světských (blues) a z dalších hudebních materiálů včetně evropské hudby. V 80. a 90. letech 19 století se v zábavních podnicích New Orleansu vyvinul klasický (říkalo se neworleanský) jazz. Po roce 1917 se těžiště jazzu přesunulo do Chicaga (říkalo se chicagský jazz).
Jazz (stejně jako funk) se vyznačuje specifickým rytmem, synkopami, improvizací, radostí ze hry. Charakteristickými jazzovými nástroji jsou kornet, trombón, klarinet, banjo, tuba, bicí, saxofon a trubka. Nádherný zvuk těchto hudebních nástrojů najdete (obvykle) i v dnešní kvalitní funkové muzice. Funk se začal z jazzu pomalu rodit v letech jeho největší slávy a popularity. Prozíraví a ziskuchtiví producenti správně vystihli, že chtějí-li na jazzu vydělávat ještě více, musí ho zkomercionalizovat a nabídnout široké veřejnosti. A tak se od čistokrevného klasického jazzu oddělil hudební směr, který se spojil s populární a taneční hudbou. Vzniká tzw. steet music a také náš funk.
Sweet music je lehčí, tanečnější muzika, přijatelná celkem bez problémů pro širokou veřejnost, zato funk muzic je tvrdšího ražení. její cesta na výsluní popularity (na kterém v současné době zcela jistě je) nebyl a ani přímočará, ani vystlaná producentskými smlouvami. Snad proto, že zpočátku funk oslovoval jen speciální skupiny mladých lidí, kteří se poflakovali po nebezpečných ulicích Bronxu nebo jim podobných a tancem zabíjeli čas, který měli trávit ve škole nebo v práci. Nutno ovšem říci, že alespoň hudbě a tanci se tyhle party věnovaly důsledně, vytvářeli stále bizardnější kombinace tanečních kroků i tanečního oblečení, soutěžili, kdo bude nejlepší a nejoriginálnější, podporovali své oblíbené kapely, a tím pomohly funku vyšplhat se na žebříčku popularity podstatně výše. A tak vznikly nejen další a další funkové hudební skupiny, více či méně komerční, taneční i poslechové, ustálily se základní funkové taneční kroky a vzniklo také charakteristické ležérní funkové oblékání: široké kalhoty, dlouhá trika, čepice kšiltem dozadu … Tak vznikl nový životní styl – funky sty. Dnes už funk není zdaleka jen záležitostí ojedinělých nadšenců. Dá se říci, že funk (ještě s několika málo dalšími hudebními směry) hábe celým světem. Mládež šíli, producenti píší smlouvy, oděvní firmy rozšiřují své kolekce o tzv. street wear, což jsou v podstatě (jak se říká ve funkovém slangu) „funkový hadry“. Vyrábí se speciální funková obuv a taneční funkové písničky se drží na prvních příčkách hitparád. A to není všechno. zapnete rádio, zapnete televizi, navštívíte taneční školu, zajdete do fitcentra a všude na Vás mrkne (aspoň na chvilku) funk. A když mluvíme o fitcentrech, funk samozřejmě pronikl i do aerobiku…

Funky aerobik

Funky aerobik, má stejně jako klasický kondiční aerobik, různé podoby. Od jednoduchých tanečních sestav počínají, přes složité taneční choreografie – které si nijak nezadají jazzovým tancem – až po funky step či funky slide. Vždy jde ale o jedno: dělat neobvyklé věci. Přesněji řečeno, dělat celkem obvyklé věci neobvyklým způsobem. A v tom je funk pro aerobik velkým přínosem a obohacením, protože umožňuje provádět pohyby jiným stylem, jinak vnímat hudbu a zažívat nové pocity.
Podívejme se na to z odborné stránky. Lekce funky aerobiku je především kardiovaskulární trénink. Je to velice intenzivní vytrvalostní trénink se zaměřením na zvýšení fyzické kondice, koordinace, orientace v prostoru a flexibility. Když budete „funkovat“ dostatečně dlouho (alespoň 30 – 45 minut) se správnou intenzitou a s dostatečným přísunem kyslíku do vašich pracujících svalů, Váš organismus začne spalovat tuky. Proto řadíme funk mezi aerobní cvičení. Funky aerobik není zaměřený na cílené formování jednotlivých svalových partií nebo na zvyšování síly. Samozřejmě, že trochu jiných pocitů i výsledků dosáhnete, budete-li prostě tančit, nebo budete-li funkovat na stepu či dokonce na slidu. Pokud zůstanete u tance, můžete se více odvázat a poddat se choreografii hudbě. Na stepu či na slidu je třeba věnovat pozornost i cvičebnímu náčiní a více se soustředit na správnou techniku (a to i při tanečním provedení) pohybu. Nejlepší je vyzkoušet si různé možnosti funkového cvičení a zůstat u té, která Vám bude nejvíce vyhovovat, nebo je prostě střídat podle nálady.

Funky muzika

Funková muzika vznikla, jak už víme, ze „černé“ jazzové a rapové hudby. Z jazzem funkovou hudbu spojuje a od běžné taneční hudby nebo huby na aerobik odlišuje především zcela jiná rytmizace. Funková hudba se vyznačuje, stejně jako jazz, nejen speciální skladbou hudebních nástrojů, ale hlavně synkopami. To jsou hudební doby, které jsou v rytmu jakoby „navíc“. V každé taneční hudbě najdeme přízvučné a nepřízvučné doby (downbeat a upbeat). Dá se říci, že základní rytmus moderní taneční hudby připomíná tlukot srdce. Ve funkové hudbě najdeme až tři druhy hudebních dob: přízvučné, nepřízvučné a již zmíněné synkopy.
Synkopy využíváme ve funku stejně jako přízvučné a nepřízvučné doby. Zatímco v klasickém aerobiku provedeme jeden pohyb na přízvučnou dobu a jeden na přízvučnou dobu, nebo dokonce jeden pohyb na obě tyto doby, ve funky aerobiku musíme stihnout pohybů daleko více, protože můžeme využít daleko více hudebních dob a různé způsoby rytmizace. Tím je funková hudba nejen velmi bohatá, ale také složitá. Napoprvé není snadné se v kvalitní funkové skladbě orientovat. Rytmická bohatost této muziky je zároveň důvodem proč je (v případě aplikace na funky aerobik), znatelně pomalejší (asi 100 BPM). Intenzita cvičení je však plně srovnatelná s intenzitou cvičení při klasickém aerobiku.